vic-blata

Andreas Weber – Víc bláta

269

Hra a nezávislost ve světě, který se sám vytvořil a není uměle zhotovený dospělými, je bezpodmínečně nutná pro rozvoj zdravé, lidské osobnosti.

Jak to voní v lese? Jaký je na omak kmen stromu? Jak vypadá červenka? Místo aby chytaly žáby, stavěly si domečky na stromě nebo se oběma rukama nořily do bláta, sedí děti u televize nebo u počítače. Bez těsného vztahu k rostlinám a zvířatům však strádá jejich emocionální schopnost vazby. Mizí empatie, fantazie, kreativita a radost ze života. Andreas Weber, filozof, biolog a otec dvou dětí napsal odvážnou obhajobu za záchranu dětství. Povzbuzuje rodiče, aby si se svými dětmi připravili vlastní záhon se zeleninou, aby i za špatného počasí chodili ven a hledali ladem ležící místa, kde si jejich potomci mohou dělat, co chtějí. Takováto škola smyslů je důležitější, než učit se holá fakta. Hra a nezávislost ve světě, který se sám vytvořil a není uměle zhotovený dospělými, je bezpodmínečně nutná pro rozvoj zdravé, lidské osobnosti.

Popis

,,Je možné, že v integritě, stabilitě a kráse přírody se nachází zdroj lidské inteligence? Bylo by možné, že podmaňování přírody, ať už je jak chce chytré, je ve skutečnosti válka proti pramenům samotného ducha?“ (David W. Orr)

,,Děti nevědomě vyhledávají přírodní léčbu, kterou nacházejí v přítomnosti zvířat. Ve většině oblastí vývoje vědí naši potomci intuitivně, co jim dělá dobře. Čtyřleté děti začínají samy od sebe spojovat písmena na dopravních značkách, obalech a časopisech, jakmile se jim otevře vývojové okno pro čtení. Malé děti se instinktivně napřimují, aby se naučili chodit. Podobně to děti pudí k tomu, aby byly nablízku živočichům. Děti aktivně vyhledávají jiné tvory, tak jako vyhledávají blízkost svých rodičů.“