nenasilna-komunikace

Marshall B. Rosenberg – Nenásilná komunikace

299

Většina z nás byla vychovávána k posuzování, soutěživosti, ke kladení požadavků a ke komunikaci s lidmi v termínech, co je „správné“ a co „špatné“. Komunikace v tomto smyslu často vede k nedorozuměním. Koncept NVC (Nonviolent Communication) – tedy koncept nenásilné komunikace – který rozvinul M. B. Rosenberg, představuje ucelený výcvik v komunikaci a je založen na naslouchání sobě i partnerovi, ochotě vnímat potřeby a pocity vlastní i druhého. Metoda NVC osvobozuje komunikaci od negativních zkušeností, pomáhá překonávat navyklé vzorce v jednání s druhými, napomáhá k řešení konfliktů a rozvíjí vztahy založené na úctě a kooperaci.
Knihu ocení čtenáři se zájmem o témata efektivní komunikace, školitelé v oblasti komunikace, učitelé a vychovatelé.

Popis

,,Nenásilná komunikace je založena na jazyku a komunikačních dovednostech, které posilují naši schopnost zůstat lidmi, a to dokonce i v náročných podmínkách. Neobsahuje nic nového, vše je známo po staletí. Jde o to, připomenout si, co již víme – jaké bychom měli mít vztahy k druhým. Nenásilná komunikace pomáhá přeformulovat způsob, jakým se vyjadřujeme a nasloucháme druhým. Namísto navyklých automatických reakcí jsou slova vědomými odpověďmi, založenými čistě na uvědomování si, co vnímáme, cítíme a chceme. Člověk je tak veden k upřímnému a jasnému vyjadřování, kdy druhé vnímá empaticky a zároveň s respektem. Při každé interakci naslouchá hlubším potřebám sebe samého i druhých. Nenásilná komunikace člověka učí pozorně sledovat a být schopný specifikovat chování a podmínky, které ho ovlivňují. Učí rozpoznávat a jasně vyjadřovat, co konkrétně v dané situaci chceme. Jde o jednoduchý způsob, který však vede k velkým změnám. Vzhledem k důrazu na pozorné naslouchání sobě i druhým podporuje tento proces vzájemný respekt, pozornost, empatii a vytváří oboustranný zájem dávat ze svého nitra.“

,,Když druhým dáváme ze svého nitra, děláme to s radostí, která se šíří dál, kdykoli s potěšením život někoho druhého obohatíme. Tento způsob dávání přispívá jak tomu, kdo dává, tak tomu, kdo přijímá. Ten, kdo přijímá, tak činí bez obav z důsledků, které provázejí dary věnované ze strachu, viny, zahanbení či touhy po zisku. Ten, kdo dává, zase tím, že prospěl druhému, posiluje vědomí své vlastní hodnoty.“

,,Používání nenásilné komunikace nevyžaduje, aby byl člověk, se kterým komunikujeme, v této metodě vzdělán, dokonce ani aby byl motivován se do nás vcítit. Když se principů nenásilné komunikce budeme držet, aniž bychom měli jiný cíl než dávat a přijímat v rámci vzájemného vcítění, a když uděláme vše pro to, aby druzí uvěřili, že je to skutečně náš jediný motiv, budou nás následovat a nakonec na sebe budeme schopni navzájem citlivě reagovat. Netvrdím, že se to vždy podaří rychle. Trvám však na tom, že když se budeme principů a procesu nenásilné komunikace držet, schopnost vzájemného vcítění se bude rozvíjet.“