co-dela-z-chlapcu-muze

Bret Stephenson – Co dělá z chlapců muže

398

Stephenson nabízí propracovaný a praktický přístup, který různé společnosti uplatňovaly celé věky. Přechodové rituály byly integrální součástí dospívání mladých mužů a moudře řešily toto vývojové období, které se podle nejnovějších výzkumů ukazuje být stejně klíčové pro další rozvoj zdravého duševního růstu, jako rané a pozdější dětství.

Autor otevírá svou strhující knihu popisem situace městské rizikové mládeže v USA a zamýšlí se nad příčinami i formami vzdoru a nepřizpůsobivosti dospívajících chlapců. Ukazuje na spojitosti mezi absencí tradičních přechodových rituálů, které praktikovaly staré kultury, a rizikovým či delikventním jednáním mladistvých. Objasňuje, do jaké míry naše společnost sebe samu i své děti ochuzuje tím, že je připravuje o možnost ritualizovaného přechodu do dospělosti. V dalším textu pak autor rekonstruuje přechodové rituály a obřady mužské dospělosti tak, aby odpovídaly naší moderní době.

Jádrem Bretova terapeutického přístupu jsou přechodové rituály, které mají mladým lidem usnadnit přechod z dětství do dospělosti. Bret se inspiruje různými domorodými tradicemi a snaží se tyto v (post)moderní společnosti chybějící rituály kompenzovat specifickými technikami, které kromě vyprávění příběhů a rozmanitých uměleckých technik zahrnují také například indiánskou saunu, vision quest, různé způsoby modlitby, práce s ohněm apod.

Katalogové číslo: 1003 Kategorie: , , Štítky: , ,

Popis

,,Dospívající mladí lidé jsou matoucí a frustrující, dokonce i tehdy, mají-li dobrý den. Jedním z důvodů je to, že jsou pohlceni svými vlastními paradoxy, aniž by si to uvědomovali. Například zřídkakdy, pokud vůbec, vyžadují řád a hranice, ale ve skutečnosti se bez nich neobejdou. Musejí je mít, aby je mohli testovat a bouřit se proti nim. Pokud rodiče dají svým dětem příliš mnoho volnosti, děti nevědí, co mají dělat, protože nemají nic, proti čemu rebelovat.“

,,Třetí stádium charakterizuje chlapcovo zjištění, že k tomu, aby uspěl, potřebuje jistou míru pomoci zvenčí. Poznává, že neví všechno na světě, a snaží se vyhledat pomoc, popřípadě přijímá vedení těch, kteří jsou schopni mu pomoci. Disciplína a trénink často souvisejí s jistou formou akceptování učitelů a rádců, případně i rad dalších lidí. Vedení se ale může člověku dostat i jinými cestami: například při čtení knih, při poslouchání příběhů, ve vizích nebo snech… Jakmile chlapci dříve prošli formální iniciací, navázali vztahy se staršími muži, kteří se rituálu účastnili, a bylo pro ně snadné tyto zkušené muže akceptovat jako své rádce. Při dnešním rozšíření propasti mezi generacemi dávají chlapci přednost navazování vztahů se svými vrstevníky, od kterých se jim dostává respektu a přijetí. To vytváří animozitu vůči dospělým, učitelům všeho druhu, a vede to k tomu, že chlapec dá ve svém životě na názor svých vrstevníků víc než na rady dospělých. Absence iniciace a institucionalizace vzdělání pomohly vytvořit celý koncept názorového tlaku vrstevníků, jak ho známe z praxe, tím, že dospělí a staří lidé byli odstraněni z prostředí mladých lidí a nahrazeni jinými mladými lidmi.“